SKLEP A JEHO HISTORIE

Číslo nové 255, staré 304, Josefinské 220, (dnes 2534)

Dům slove od starodávna „grunt Vlaštovičkovský“. R. 1522 prodali a vzdali Martin Lichvice a Šejnoha z rozkazu pana purkmistra pánův dům Laštovičkovský Rejně Frickové dceři za 34 k. Byl tedy dům tehdy malý. R. 1523 Jan Koliáš prodal dům po ženě Anně Měšečníkový za 30 k. Tato prodala jej r. 1525 Václavovi Kadilovi řezníkovi za 36 k.

Dorota Kadilka r. 1543 prodala jej Václavovi Talackovi za 250 k. V té době tedy, asi po ohni roku 1532 byl dům značně zlepšen. Talackové bylo vladycká rodina a psali se z Ještětic. Jest velmi pravděpodobno, že i náš Talacko z ní pocházel, ač praedikát odložil zabývaje se živností městskou. Po jeho smrti vdova Kateřina r. 1567 provdala se podruhé za Abrahama Knapa ujavši dům v 300 k. prý nízko. Z prvního manželství byla dcera Ludmila potom manželka Kundráta pláten barvíře (čís. 278).

Brzo potom ovdověla Kateřina podruhé a provdala se zase za Jakuba Cyrina radního písaře. Ten jest znám jako průvodce sgrafit na bývalé Nové bráně. Paměť o tom zní:„Roku 1567 v pondělí před památkou sv. Jiří pan purkm. a páni k žádosti Jakuba Cyrína písaře radního ráčili jsou poručiti tímto zápisem poznamenati o tom místě, kteréž jest jemu za práci jeho, kterouž jest vedl při ozdobě Nové brány městské i jiné jeho služby dáno při Jordáně pod hrází při splavu od mostu dolů pod slup, z druhé strany vedle hráze dolů k cestě, tak jakž to plotem obmedzeno a ohrazeno, aby on toho mohl užívati i budoucí jeho dědicové a potomci bez překážky nás i budoucích našich i každého člověka.“ (O sgrafitech těch mluvíme obšírněji ve spise Hrad. Hory Tábor jako pevnost.)

K ženě své zachoval se však Cyrin dosti špatně. Zaznamenáno totiž, že Kateřina Talacková, „rodička a měšťka v Táboře, jsouc morní nemocí od Boha navštívena“ činí takovéto poslední pořízení: „Co se týče Jakuba Cyrina kněze, někdejšího manžela mého, ten jakž jest mi před Pánem Bohem, správcem duchovním i před dobrými lidmi sliboval věrnost a vochranu manželskou, toho jest nikterak nevykonal, nýbrž vzavši mi přes 500 kop k tomu žita a nábytku dobře více nežli za půl třetího sta, to vše za peníze svedše pryč zašikoval, a mne jest nevochraňoval. A nemoha mi nazdoru hůře nic učiniti na kněžství se jest dal a tudy mne na nejvyšší opustil a pobravše mi i ložní šaty a všecky mé nábytky na tři vozy jest naloživše a tak dům můj vyprázdnivše pryč ode mne jest ujel. „

Odkazuje tedy dům vnukům, dětem Ludmily. Není tedy divu, že po smrti její povstala soudní rozepře, která roku 1582 tak skončila, že Jakub Cyrin dětem Ludmily vykázal spravedlnost svou na domě, který prodal Bohuslavu Miličínskému (č. 242), začež dům Talackovský svobodný jemu připsán. Ještě r 1596 Ludmila suplikuje k císaře, že Jakub Cyrin ujímá se statku po otci, též nějaký kněz Petr Vlk, jenž má jeho dceru Dorotu za manželku; tu prý splodil s nějakou  jinou ženou po smrti její matky. Nicméně dům zůstal Cyrinovi, který r. 1586-1587 jej postoupil dceři Dorotě, vymiňuje si byt v hořejších nových pokojích. Dle toho by byl Cyrin vystavil hořejší poschodí.   R. 1600 však čteme následující zápis: Kněz Jakub Cyrin Peldřimovský, na ten čas farář v městě Mnichovicích, před časy svobodný měštěnín města Hrad. H. Tábor, prodal svůj nezávadný dům nárožní proti věži ve zdech měst. skrze kterouž se voda z Jordána po městě rozvozuje, kterýžto dům před časem Dorotě dceři své vzdal – ta však zemřela a dítky její, a proto na něj napadl, svému švagrovi Pavlovi Čmuchalovi řezníkovi za 150 k.

Tento měl dceru Dorotu provdanou za Lorenze Šneidera krejčího, syna Šneidera bradýře z čís. 210, která po něm dům zdědila. Roku 1635 zapsáno: Ludmila manželka Kryštofa Hermona ujala od své sestry Doroty manželky Lorence Šneydra dům jim po jich bratru Jiříkovi připadlý od starodávna slove Cyrinovský. Ta jej odkázala i s poli sestře Dorotě Poznaňské konvářce (potom Welmonové) a dítkám roku 1670. Dcera této byla Anežka Frýbesová (viz č. 225). Ta zdědila dům po matce r. 1677 a prodala jej téhož roku Michalovi Gantzwindovi jircháři.

Tomu povoleno r. 1693 z ulice pilíř k tomu postaviti, tak aby dům k ruině jemu nepřišel.  Roku 1708 má z domu svého na dobytčí trh asi dva vantroky položiti., aby ta vápenná voda do velkého vantroku na dobytčím trhu šla a ne do sádek rybních. Velký vantrok na dobytčím trhu byla hluboká strouha, kterou voda z města vypadala. R. 1714 činí toto opatření: Poněvadž synové z prvního manželství František a Vavřinec jsou odbyti, dcery Kristina Ederová a Ludmila již též výpravu obdržely a obě po neb. první manželce všechno šatstvo a peřiny sobě pobraly a mně ani toho nejmenšího kousku peřin nezanechaly, tedy odkazuji dům své druhé manželce Zuzaně a synu Josefovi. Ale syn tento umřel dříve než otec, dům tedy zůstal Zuzaně opět vdané Kochové, která jej r. 1734 prodala koželuhu Vítovi Bursíkovi za 305 zl. Po smrti tohoto r. 1776 zůstala vdova Anna roz. Brožkova, děti František v Netolicích, Anna Listopadova, Matěj, Rozina Lonkova, Ondřej, Vít; dům s veřtatem koželužským v 450 zl. ujal syn Vít Bursík. Po smrti jeho vdova opět provdala se za koželuha Vojtěcha Kutála.

Z prvního manželství zůstal syn Leonhart. Ten byl by r. 1800 přišel o život při sřícení se kolny na dobytčím trhu, která tu stála v místech asi bývalého pivovaru Kletečkovského proti domu, o němž mluvíme. Otčím jeho žádá za náhradu bezplatné užívání vody, za kterou platil ročně 6 zl. Krtajský úřad vytýká magistrátu, že nevyhověl napomenutí, aby opravil budovu a zdi, které hrozily sřícením. Magistrá se vymlouvá, že kolnu postoupil vojenskému Verpflegsmagazinu již prý od první války turecké i s ostatními depositorii v klášteře a na radnici. Gubernium rozhodlo, že obec tím neštěstím vinna není a nemá povinnost odškodnit. Má se učiniti pokus o smír aneb Kutál na cestu práva poukázati; chatrné domy a městské zdi mají se kommissionelně přehlédnouti. Nejsou-li zdi městské bez velkých nákladů k správě, mají se jednoduše strhnouti, neboť jest to prý „heutzutage unnütze Einfassung“. Magistrátu bylo starých zdí přeci líto, neboť odpovídá, že se každoročně opravují a minulkého roku na to více než 100 zl. bylo vydáno. Osudná kolna, v níž nalézaly se sudy na vojenskou mouku, byla sbourána.

Onen Leonhard Bursík koželuh, ujal potom dům, jenž po něm r. 1835 licitačně byl prodán; koupil jej František Veger za 832 zl. C.M. Zdá se, že tento jej v nynější podobu přestavěl, neboť r. 1851 odhadnut na 7120 zl. Po smrti jeho r. 1864 dostal se dceři Antonii Ctiborové manželce Václava Stibora. V této rodině dům zůstal po dnes; nynějším majetníkem jest Alois Ctibor.

U domu bývala větší zahrada štěpnice, což v Táboře v 16. stol. bylo velkou vzácností; znám jenom ještě jednu větší zahradu v městě. Pokud jsou o ní zmínky, patřívala napřed k domu Talackovskému č. 278, potom kolem r. 1644 panu Vilémovi Vítovi ze Rzavého, dále paní Říčanské k č. 275, později paní Maří Magd. Říčanové roz. Doudlebské (okolo r. 1677); Janovi Beerovi (okolo r. 1714); po něm dle porovnání dostala se Karlovi Steflovi, který ji r. 1570 prodal Janovi Erbenovi za 187 zl., ten r. 1763 Václavovi Jelínkovi za 205 zl.; r. 1776 koupil ji Frant. Hehn za 260 zl. k čís. 8. S tímto číslem koupil ji i Frant. Nepomucký a byla dlouho ještě u jeho domu. Kdy přikoupena k našemu domu, jsem nenašel; stalo se to však za Frant. Vegra; nyní jest skoro úplně zastavena, jen dvorek zbývá.